Závan tantry

Tantra – cesta ke skryté vnitřní síle a opravdové slasti

Indičtí myslitelé obvykle začínají tím, že definují slova, která používají. Pro tantru je to jak nutné, tak i velice neobvyklé , a to pro rozmanitost možných výrazů, z nichž každý přináší určité upřesnění. Podle kontextu tantra znamená člunek, kontinuitu, postup či stálý proces, průběh obřadu. Tantra však znamená i mystické a magické učení, které může být pro nás velice inspirativní.
Pro současné široké indické vrstvy je tantra nevédské učení čili kult. Slovo tantra se objevuje poprvé až okolo šestého století.
Tantra je rovněž „ tkalcovský stav nebo tkaní „ Tento význam zdánlivě nemá vztah k jakémukoliv učení. Tantra však vnímá vesmír jako tkaninu, kde se vše navzájem překrývá, kde je vše, kde vše působí na vše.
Přidá-li se ke kořeni tan – vytahovat, rozšířit, přípona tra, která označuje instrumentálnost, získáme slovo tan-tra a to je doslova nástroj pro rozšíření obyčejného pole vědomí k dosažení supravědomí, kořene bytí a skladiště neznámých schopností, které v nás chce nebo může tantra probudit.

VŠE CO EXISTUJE ZDE, JE JINDE, CO NENÍ ZDE, NEEXISTUJE NIKDE.

Těch několik slov shrnuje to nejpodstatnější z tantry. Věta, jenž rozpouští hranice smyslového a uklidňujícího světa a vedou k samotnému srdci v nás – nejreálnějšího Reálna.

Začneme tím jednoduchým: hmotou , o níž tato věta prohlašuje, že je celistvá. Hmotu dnes chápeme jako zahuštěnou energii. V tantře je každá forma vesmírné energie přítomna všude. Hmota, aniž jsme to zpozorovali „ ztratila“ svou celistvost a proměnila se v jedinnou čistou kosmickou energii.
Život ve vesmíru je přítomný všude ( zde i jinde ) a vesmír sám je živý! Vesmír žije, každá hvězda je živá, je obývána určitou formou vědomí. V tantře život zaplňuje i mezihvězdný prázdný prostor.... V tantře je Život stálým procesem v protoru a čase, bez přerušení a překážek mezi všemi živými formami. Vesmír je v tantře spojené Vědomí a Energie. To v praxi vede k naprostému respektování veškerého života, at živočišného, rostlinného nebo bakteriálního. Poškozovat jakoukoliv formu života znamená poškozovat sám sebe – ekologie se tedy stává kosmickou.
Předpokládejme na okamžik, že nikde ve vesmíru, na žádné úrovni si nikdo ničeho není vědom a vesmír přestane existovat. Jako jednotlivec mám dojem, že se moje osobní vědomí odděluje od jiných psychik, je umístěno v mozku a odděleno od zbytku těla, o kterém si myslím, že je nevědomé. Tantra však považuje každou buňku za živou bytost, plně vědomou, vybavenou emocemi, pamětí. Bez nervového systému a mozku si buňka vytváří představu na své úrovni a svými prostředky si je vědoma svého okolí, sama sebe i svých emocí.
Může být štastná nebo naplněna úzkostí. Mozek ztrácí výlučnost vědomí, které se stává majetkem celého těla a vědomí prosycuje celý organismus. Duchovní život existuje na všech tělesných úrovních. Závratnou myšlenkou je však vědět, že naše mysl působí na tisíce miliard buněčných jedinců. Živých a vědomých navzájem propojených. Neexistuje nepropustná překážka mezi naším mozkovým vědomím a vědomím mých buněk, ale odstupňovaná řada vědomých úrovní působících jedna na druhou.
Jestliže jsem na mozkové úrovni optimistický, uvolněný, klidný, prosytí tato atmosféra celé tělo do poslední buňky v nás. A obráceně – zajistit buňkám správné životní podmínky je činí štastnými, optimistickými, klidnými a MY na mozkové úrovni pocítíme spokojenost, pohodu, dynamismus, jehož hluboký zdroj neznáme.
Jestliže nahromaděním životních omylů onemocníme, musíme napřed uzdravit každou buňku, spolehnout se na Nejvyšší moudrost těla, která existuje v každé buňce jakož i na oddanost každého jedince buněčné republiky. V případě nemoci dovoluje naše schopnost pohovořit pomocí duševních představ se svými buňkami a zvýšit jejich obranyschopnost a stimulovat tak imunitní obranu.
Pro tantrika je tělo živý chrám. Tantrik mezi tělem a duší nevidí hranici, zdraví se stává povinností.
Tvořivá energie, která vytváří vesmír, je přítomná všude v kosmu, tedy i v těle, mozku, buňkách. Kosmické síly, které rozvíjejí život podle měnících se okolností , jsou přítomny zde, Já nejsem mimo ně. Vše se vyvíjí.
Tajemná síla našeho života vytváří naše vlastní tělo a rovněž tento vesmír. Tato síla se nazývá kundaliní.
Pro Pascala je člověk myslící třtina, nepatrné prachové zrníčko, zavěšené mezi dvě propasti – velké a malé nekonečno.
Pro tantrika je tomu podobně, až nato, že se cítí propojen s oběma nekonečny. Pro tantrika hranice existují pouze v duševnu. Tantra ke čtyřem rozměrům prostoru a času přidává patý a to vědomí, jehož úplné zrušení by zrušilo vesmír.
Tantrické myšlení je velice přirozené, dalo by se pozorovat u mnoha tvůrců a myslitelů, jenž byli tantriky , aniž by o tom věděli. Jedním z nich francouzský básník a vizionář Abel Gance, herec a filmový tvůrce , jež žil v Paříži 1889 – 1981napsal v dopisu své sestře v roce 1955:
Právě v okamžiku, kdy muži žádají o otisky prstů atomu, propukají hvězdy v pláč. Člověk objevil jejich tajemství. Neexistuje nahoře. Neexistuje dole. Neexistuje nic velkého. Neexistuje nic malého. Oči se mýlí od té doby, co se rozevřely, když vystoupily z mořských hlubin. Uši se mýlí. Musí se začít jinak. Oznámily mi to slzy hvězd. Jak to vím? To je neobyčejný příběh, který bych vyprávěl celý den, kdyby klíčová slova k vyjádření neviditelna, mě chtěla poslouchat.....

Tento text je kosmický a tantrický. Slzy hvězd ? Klíčová slova k vyjádření neviditelna ? Literární fantazie ? Možná.
Je-li však vesmír obydlen vědomím až do samotných srdcí hvězd, je toto skutečnost.

Meditujte nebo rozjímejte
Nejprve si ujasníme společné body meditace a rozjímání. Zvolíme stabilní a pohodlnou pozici, která nám umožní zapomenout na běžný svět, naše starosti a trápení případné bolesti a umožní nám se dostat z mysli do našeho těla do našeho vnitřního vesmíru. Meditace nám umožní procítit se, procítit naše tělo, jeho zvuky, potřeby. Rozjímání je proces určený k překonání rozumu a bdělého vědomí k uvolnění a přenosu sebe sama do skrytých sil člověka nebo tohoto vesmíru s hlubokou důvěrou a odevzdání se. Rozjímání na rozdíl od meditace nám otevírá vnitřní svět a napojuje nás na Universum.
Cíle meditace nebo rozjímání mohou být různé. V Indii se budou měnit podle toho zda jedinec žije ve védantě, budhismu nebo tantře. Pro védantu je konkrétní vesmír neskutečný – iluzorní a tak je žák nabádán, aby odvrátil své vědomí od těla a světa, uvědomil si tuto iluzi a stal se lhostejným. Ztrácí se v Absolutnu a tělo se mu stává překážkou. Tito jedinci většinou mají chatrné zdraví, neboť svým tělem pohrdají. V budhismu meditující usiluje o stav prázdnoty a jednoduchosti, jež se stává paradoxně plností.
U tantry je však vesmír velmi skutečný a stále se obnovující ve spojení dvou kosmických principů symbolizovaných mužem a ženou tedy Šakti ( žena ) a Šivou ( muž ).
Tantrik neprchá. Nepopírá naopak zapojuje se do vesmíru a vnímá propojení s vesmírem, jeho hlubokou realitu buď zduchověním sexuality, jenž je chápána jako nejvyšší tvořivá síla nebo jinými cestami a to rozjímáním. Tělo chápe jako chrám rozkoše, Pečuje o něj, váží si ho, aby mohl tvořit. Pokud má tantrik tvořit, musí po tom toužit, aby po tom toužil, musí jej tento proces tvoření vzrušovat. Ve svém těle a se svým vesmírem a jeho kosmickými principy se spojuje, aby zažil božství vědomého a inteligetního těla.
Rozjímání – podmanivé bohatství
Ústředním prvkem je rozlehlost oceánu. Uvnitř sebe sama jsme si vědomi, že život se zrodil v oceánu a mořská voda je naší matkou. V našem těle žije několik set miliard buněk, jenž jsou plné mořské vody o koncentraci tropického moře. V lůně matky jsme žili ponořeni do plodové vody v teple. Maminka za nás dýchala a rytmus jejího dechu nahrazuje narážení vln moře, o kterém rozjímám. Při rozjímání slučujeme tři prvky – vody oceánu, dech splývajícím s oceánem a polohu embrya v lůně matky. Moje nevědomí pomalu utváří atmosféru z ranných dob existence. Žil jsem v mateřské děloze bez ega, bez jména, bez národnosti, bez jmění, ale velmi bohatý možnostmi života a plným vědomím.
Uvědomuji si výdech a nádech. Žasnu nad tím, že žiji zde a nyní v lidském těle. Že je skvělé být naživu, uvědomuji si , že jsem život dostal prostřednictvím matky. Uvědomuji si řadu matek, která vedla k mému zrození a jsem jim vděčný. Poděkuji jim za své zrození. Veškerá síla a inteligence života jsou přítomny ve mně, zde a nyní.
Zkušenosti a moje možnosti jsou uloženy v mých genech. Jsem individualita, můj život se stává neobyčejným a ojedinělým. Jakou neuvěřitelnou souhrou náhod se stalo, že jsem a žiji ? Zároveň si uvědomuji jak je můj život bezvýznamným. Kdyby se moje matka setkala ten den s někým jiným, jiným mužem nebyl bych to já. Byl by to někdo jiný. Chci si uvědomit svůj úžasný život, nechat se jím unášet, tvořit a být jeho součástí.
Z tohoto pohledu jsou všechny naše smutky a trápení relativní a vytrácejí se. Najednou vím, že nemusím mít z ničeho strach. Strach je malá smrt přinášející naprosté vyhlazení. Uvědomím si, že budu svému strachu čelit, dovolím mu, aby prošel kolem mne, skrze mne a až projde a zmizí nic nezůstane. Zůstanu pouze já. Toto rozjímání o životě v nás vyvolává neobyčejnou sílu a pokud ji provedeme před usnutím zaručí nám hluboký a klidný spánek.

Pohled na různé typy časů
Čas lineání
Jakou máme představu o čase ? Především lineární. Vše se mění , vše se vyvíjí , vše je v pohybu. Přítomnost je malý bod chápaný na nekonečné přímce, máme kalendář, který nám zhmotňuje minulost, přítomnost a budoucnost. Máme pocit, že čas je omezený, vyplňujeme jej tedy na maximum. Máme více práce, více vyrábíme, více spěcháme. Hodinky a kalendář jsou stresujícími prvky naší současnosti. Žijeme rychle, jezdíme rychle, létáme rychleji. Výsledek ? Člověk rychleji umírá. Tímto se naše biologické rytmy dostávají do rozporu s vesmírnými rytmy. Lineární čas vyvolává pocit, že nám život prokluzuje mezi prsty. Každá změna, vše se vyvíjí a zlepšuje. Tato představa o pokroku je zboubná, protože spěch nás zabíjí.

Čas cyklický
Cyklus se uzavírá sám. Kolo se otáčí i dnes žije řada lidí v cyklickém čase. Ráno slunce vychází, večer zapadá a druhý den se opět vrací. Měsíc roste, stává se úplňkem , ubývá, mizí, ale vždy se vrací.
Po zimě přichází jaro, léto, pak s příroda ukládá k odpočinku – podzim a usíná v zimě. Cyklus se neustále opakuje, i zvířata vědí, co nastane. Člověk žije v přítomnosti. Život se stává součástí cyklů přírody. Jedná se o čas cyklický.
Jestliže zítra ráno poběží v našem vesmíru čas dvakrát tak rychleji, kdo si to uvědomí ? Ve skutečnosti by se nic nezměnilo, nikdo by si toho nevšiml.

Čas posvátný
Tantra definuje čas posvátný. Minulost , protože je minulostí, již neexistuje. Budoucnost, protože má přijít, jestě neexistuje. Přítomnost je neustále. Stvoření je nepřetržitý proces. Stvoření existuje zde a nyní. Stvořený vesmír sám o sobě existuje ve věčné přítomnosti, věčném nyní...
Spojení mezi mužem a ženou vyvolává kosmické propojení – vesmír a stále ho vytváří.
V bezprostřední přítomnosti, která jako jedinná existuje. Jakmile si uvědomuji, že jsem součástí tohoto tvořivého procesu, zbavuji se hodinek a poté času vůbec.
Toto osvobození rozpouští veškeré vnitřní napětí, vnáší jistotu, pohodu a klid. Ego postupně zaniká.
Dosažení posvátného času je skutečně osvobozující zkušenost a odstraňuje světský čas, který nám narušuje život.
V životě již není doopravdy naspěch a pokud je potřeba pospíchat, mohu to udělat v klidu a bez stresu. Až se jakákoliv věc stane dnes, za deset let nebo nikdy, je to opravdu důležité ?
Jsem součástí tohoto procesu, nic víc se mi nemůže stát !

Čas lineární, čas cyklický, čas posvátný ? Sám jsem stálý proces, jenž nezačal početím a nekončí smrtí, to mi dovolí dostat se nad své ego. Jestliže sám sebe vmímám jako součást vesmíru, čas zaniká. Vstupuji do nadčasovosti, vše je v naprostém pořádku, vše je jednoduché, jasné a já sám se cítím svobodným......

Naše tělo – neznámý vesmír

Naše tělo je klíčem ke slasti , prožitku a hluboké lásce. V tantře je tělo víc než nástroj nebo biologický a biochemický mechanismus, který „ léčíme“ různými chemickými látkami. Naše tělo je vesmír milionů buněčných struktur, jehož život je tajemný a nezmáný. Žije si svým životem a funguje samo od sebe, bez našeho významného přičinění. Dává nám různé pokyny, kdy jít na toaletu, kdy máme hlad a provází nás různými pocity. Ve skutečnosti je to neobyčejně složitý vesmír. Tělo je vyživováno Tvořivou inteligencí, která nás podněcuje k výkonům a zároveň uchovává. Naše tělo ukrývá ve svých skrytých hlubinách netušené schopnosti, obrovské množství energie, z níž většina zůstává ležet ladem. Tyto energie můžeme tantrickým cvičením prohloubit a rozvinout. Ať jsem muž nebo žena, je potřeba si uvědomit, že moje tělo je shlukem miliard buněk, živých, vědomých , inteligentních, jejichž hluboký a tajemný život nikdy nepoznám.
Jaká tedy je Nejvyšší inteligence těla ? Nejvyšší moudrost těla ? Můžeme prohlásit, že naše přítomnost se vytváří z nespočetných minulostí. V tantrickém obřadu je první etapou meditace o tělesném božství partnera( ky ) a sebe. Milování je úžasná událost, která v sobě zahrnuje oba dva vesmíry. Čím více se spojení prodlužuje a prohlubuje, tím hlubší je spoluúčast každé buňky na této události. Zlepšení vztahu mezi Nejvyšší inteligencí těla a vědomým já rozvíjí moji důvěru k intuici, která mě postupně vede životem. Hranice mezi bytostmi se rozplývají a stávají se mraky energie, silovými poli. Je možné si představit, že každý hmotný přemět je dynamický, ve vztahu s okolím, každý hmotný předmět se vyvíjí, je spojen s ostatními a zároveň je ovlivňuje.
Partneři se spojují jeden s druhým a výměny nastávají na všech úrovních. Mít rozkoš je nepodstatný vedlejší produkt. Místo, aby se každý z partnerů zaměřil na vlastní egoistickou rozkoš, otevírá se tělesný vesmír jeden druhému a stejně tak svému.
Orgasmus se neodmítá, ale je bez reálné důležitosti pro oba partnery. Spojení jeden druhého tváří v tvář vytváří styk velice odlišný od všedního.
Můžeme citovat Alana Wattse z jeho knihy Man and Woman str. 165: „ Sexuální láska, prožitá v naprosté otevřenosti duše a smyslů, se stává zjevením. Než nastane mužský orgasmus, předchází pohlavnímu popudu to, co se psychologicky popisovalo jako vřelé splynutí partnerů, kteří se skoro přelévají jeden do druhého..... Nic se nepodniká proto, aby něco nastalo. Existuje pouze muž a žena, kteří zkoumají své spontánní pocity, bez předem utvořené představy o tom, co by se mělo dít, protože rozjímání se netýká toho, co by se mělo stát, ale toho, co je.
V našem světě hodinek a přesné časové náplně je jedinnou opravdu důležitou věcí - mít čas.
Nejde tak o „ čas hodinek „ jako o psychologickou dobu – tedy postoj, při kterém necháme věcem volný průběh. Je potřeba zajistit výměnný proud mezi smysly a předmětem beze spěchu, bez přání a bez obav cokoliv chápat.
V naší kultuře, kde tento postoj schází, ztrácí sexuální prožitek to podstatné ze svých možností, styk je krátký, ženský orgasmus vzácný a u muže předčasný.
Nehybný rozjímavý styk prodlužuje skoro nekonečně naše výměny, oddaluje mužský orgasmus bez násilí a ženu obdaruje maximální stimulací.
Můžeme si přečíst další odstavce z knihy Alana Wattse:
„ Aniž bych chtěl dát nějaká pravidla nejsvobodnějšímu ze všech lidských styků, je k němu dobré přistupovat s klidnou myslí. Když se pár dostatečně přiblíží, aby se pohlaví dotýkala, postačí zůstat klidný, vyloučit jakýkoliv spěch, aby žena ve vhodném okamžiku do sebe přijala muže, aniž by do ní pronikal aktivně. V tomto stadiu přináší svou nejkrásnější odměnu očekávání. Když se orgasmus nevyvolává pohyby těla, stávají se sexuální centra zdrojem nejbohatších psychologických výměn. Žádný z partnerů nedělá nic proto, aby se něco vytvářelo, poddávají se všemu, co tento proces přináší sám. Ztotožnění s druhým se stává intenzivnějším, ale vše se děje, jako by nový celek vyzařoval vlastní život.
Tento život je povznáší nad ně samotné a unáší je spojené v proudu kosmické životní energie, kde již neexistuje ty ani já. Muž, který nedělá nic k podněcování, ani k zajištění vrcholu, může pokračovat v této výměně hodinu i déle. Ženský orgasmus může mezitím nastat několikrát jako odpověď na minimální aktivitu podněcování, to závisí na citlivosti ženy, stejně jako na procesu, který se jí zmocňuje. Když zkušenost vybuchuje v celém svém rozsahu, rozlévá se roj jisker, z nichž nejvzdálenější jsou hvězdy.....“
Tolik citace Alana Wattse, která dosahuje kosmu. Tantra tedy dává citaci doslovný smysl, protože nevnímá žádnou hranici mezi lidskou a kosmickou psychikou, obklopující hvězdy.

Žena – její kult a tajemství

Žena vytváří vesmír,
je i tělem tohoto vesmíru.
Žena je oporou tří světů,
je podstatou našeho těla.
Neexistuje jiné blaho
než způsobené ženou.
Není druhé cesty-
pouze Žena nás může otevřít.
Nikdy , ani včera, ani dnes, ani zítra
neexistovalo a nebude existovat
jiné štěstí než Žena, ani království,
ani poutní místo, ani jóga, ani modlitba,
ani mantra, ani askeze,
ani naplnění
jiné než štědře rozdávané Ženou........
Šaktisangamatantra II,52

Bohyně - matka, průvodkyně života, zdroj rozkoše : žena a její tajemství jsou podstatou tantry a postatou ženina poselství. Kult, který tantra zasvěcuje ženě, překonává moderní pohled všech hnutí za moderní osvobození ženy. Tyto společenská hnutí se snaží uznat ženu za rovnou muži. Avšak tantra Ženu oslavuje a je pro ní důležité, aby si žena především uvědomila, že skutečně existuje, aby tuto představu žila a začlenila ji do svého života.
Pro tantru Žena není pouhým sexuálním objektem k dvoření nebo snadnou či neobvyklou kořistí. Muž – tantrik není lovec žen, ani sexuální nahaněč. Žena se s takovým mužem nemá čeho obávat, je v bezpečí, je svobodná ve svém chování. Muž ji respektuje a nikdy ji nebude obtěžovat. Každá žena se stává skutečnou ženou, když se nebojí prozkoumávat ty neskrytější kouty své bytosti a odhalit i ty nejhlubší kořeny svého ženství.
Cítí se být bohyní, nositelkou kosmické energie, živou a vědomou bytostí v každém okamžiku svého života.
Pro muže je tajemství ženy v její rozmarné, nepochopitelné a nepředvídatelné povaze. Tak se stává nedostižnou, ale její skutečné tajemství je Život sám.
Tajemství ženy je její tvořivá síla, která v ní sídlí. Muž vnímá, že TO, co tvoří vajíčko, které at' je či není oplodněno je neuvěřitelný zázrak života, který byl darován právě ženě.
Tajemství ženy není jen schopnost vytvářet vajíčka. Je to především její psychika a síla, která v ní dřímá. Žena je intuitivní, protože je citlivá, je naladěna na cykly přírody, pohyby planet a měsíce. Zná tajemství života, zdraví, rostlin. Chápe bolesti lidské duše, cítí je ve svém nevědomí a skrze něj je ve styku s psychickými proudy.
Skutečná žena muže zastrašuje a okouzluje zárověň. Každý muž v sobě nosí představu své dokonalé ženy a když ji potká je z ní celý paf a bude to láska na první pohled. Neodpoutá se od ní. Ostatně celý život ji někde hledal a jen vyjímečně se s ní někde setká. Pak je zapotřebí veliké odvahy k tomu, aby zůstal.....
Co je skutečná žena? Kdo to je? Kde ji můžeme potkat? Komu vytknout, že téměr neexistuje? Ženě nebo patriarchátu, který ženskost potlačuje a dělá z něj karikatury?
Vědět kdo je matkou je vždy jisté, pokud jde o otce, to nemusí vždy být tak, jak se na první pohled zdá. U nás jsme zcela ohromeni : ženy si uvědomují svou vlastní hodnotu. Avšak nestačí, aby se žena pouze vyrovnala muži, musí se opět otevřít své vnitřní ženě.
V závěru si dovolím citovat z knihy Micheleta „ La sorciere“:
Nazýváme ženami bytosti, které jsou ženami pouze zdánlivě.....Napodobeniny úplně nebo skoro zničeného druhu. Většina mužů se žení s podprůměrným padělkem, trochu mazanějším, trochu obratnějším, ale berou si vlastně sami sebe. Je to vlastně méně chladné, než si vzít zrcadlo.
Žena je vzácná, klene se vinicemi, převrací trůny, zastavuje roky. Její kůže je mramorová. Když je sama, je slepou uličkou světa..... Kam tečou řeky, plují mraky, letí ptáci ? Vlévají se do Ženy.....Žena je však vzácná.... Musíme rychle utíkat, když ji spatříme, protože miluje-li, nenávidí-li, je nemilosrdná. Její soucit je nemilosrdný...Ale je vzácná.
Skutečná žena , která pochází z hlubin věků, žena , která nám byla darována, patří zcela cizímu vesmíru – muži. Dohlédne k opačnému konci Stvoření. Zná tajemství vod, kamení, rostlin, zvířat. Dívá se upřeně do slunce a jasně vidí v noci. Má v rukou klíče ke zdraví, odpočinku a harmonii hmoty. Je to bílá čarodejnice, víla s vlahým lůnem a průzračnýma očima, která očekává muže, aby znovu nastolila pozemský ráj. Jestliže se mu vzdává, činí tak v posvátném panickém hnutí, když mu otevírá vlahou temnotu břicha. Je to studánka ctnosti. Ponořit se do této studánky očišt'uje. Je sterilní, protože zastavuje kolo času. Obnovuje mužskou sílu, která muže pozvedá co nejvýše. Říká se nadmuž , ne nadžena, protože žena – ta skutečná vytváří z muže víc, než je. K plnému rozvinutí ji stačí pouze existovat. Muž musí přijít za ženou, aby se stal člověkem. Spatřit skutečnou ženu – je milost, nevyděsit se – je další. Spojit se s ní, vyžaduje naléhavě Boží přízeň.....
Vše se mění, končí hra se sebou.

Vidím rozkvétat tvá ňadra
A někdy chvění tvého břicha
jako vlahou zem, která se zvedá
Utišuješ mě a divím se
Schopnostem, které máš

Muž, chce-li si zasloužit skutečnou Ženu, musí nejprve tuto myšlenku přijmout. Musí utvořit svůj život okolo hodnot Ženského principu. Patriarchální myšlení vytvořilo společnost založenou na vymoženostech civilizace bez duše, ideálu a skutečné lásky. Společnost stojící na falešných hodnotách, které vedou ke krachu a válkám. Výchova společnosti systematicky pěstuje mužské hodnoty, nejen u muže, ale i u ženy.

Ženské hodnoty jsou: láska, náklonnost, lidské vztahy, styk s přírodou a životem, mateřství, hudba, tanec, poezie, pohoda domova, umění, instinkty, intuice, pudy.
Aby se mohl muž rozvinout, mohl by odhalit a přijmout skrytý a potlačený Ženský princip.
Život je podivný a přesto krásný. Každý den nás čeká něco nového a každý den, přijdou nové příhody, které nás posunou nebo ne ... dál, v našem osobním čase a prostoru.